Kouzelné bytosti

Drak je mýticé zvíře vyskytující se v mnoha kulturách. Na rozdíl od běžně zažitých představ nelze problematiku draků shrnout do představy pohádkového draka a to dokonce ani jeho podobu. Představy o vzhledu draka prošly mnoha proměnami, a proto jediné co lze opravdu říci je, že se jedná o tvora mající jednu, nebo více hlav. Patrně drakem s nejvyšším počtem hlav byl stohlavý Ládon, naproti tomu čínští draci jsou zásadně jednohlaví. Také běžně zažitá představa, že drak dští oheň neodpovídá realitě, tvor dštící oheň se zpravidla nazývá saň. Dalším problémem popisu představy draka spočívá v křídlech. Drak mohl mít, zpravidla netopýří křídla, ale z různých bestiářů a bájí je známo značné množství draků nemajících křídla. A konečně nelze ani říci kolik nohou měl mít v lidských představách drak, jelikož se vyskytují jak dvounozí tak čtyřnozí draci, ale z literatury jsou známy i představy draků beznohých a dokonce i vícenohých. V některých středověkých bestiářích, ale i přísně vědeckých biologických knihách se setkáme i s mořskými draky.

Jeho vlastnosti jsou v jednotlivých podáních stejně problematické jako jeho vzhled, lze říci, že klasická představa Evropana je, že se jedná o hloupé a zlé bájné zvíře. Tato představa však není zcela pravdivá, neboť mnozí draci byli posvátní a jejich zabití bylo tvrdě potrestáno. V neevropských představách draků jsou tyto tvorové často dobří a lidem pomáhající. V některých starověkých představách nalezneme i představy klasické nestvůry.

Velmi zvláštní je i způsob dračího rozmnožování o němž nás literatura informuje velmi sporadicky, o samotném dračím páření pak téměř vůbec. Dalším velmi zajímavým problémem je evidentní nedostatek dračích samic (je zajímavé, že představa draka jako mužského prvku se udržela i v dnešní fantasy literatuře a pohádkách). Podle známé literatury drak postaví hnízdo, kde snese vejce  (jedno, velmi zřídka i více), ze kterých vysedí mláďata, o která se pak stará, velmi zvláštní je, že počet hlav není dědičný.

Stravovací návyky jednotlivých draků se různí, existují draci býložravci, ale převážná většina draků je masožravá a někteří i výhradně lidožraví.

Zabití draka

Motiv zabití draka se objevuje velice často, podle mnohých etnografů je to jedna z mála skutečně hrdinských situací. Ve starověku draka zpravidla zabíjeli hrdinové případně sami bozi. Nejčastěji je drak zabíjen jako temný element a jeho zabití pak symbolizuje vítězství světla a dobra. V některých případech je zabití draka považováno za akt zabití posvátného zvířete (pouze v případě, že ho zabije člověk). Za tento čin je pak tento člověk potrestán jako za zabití posvátnéhoo zvířete, kdy odpovědnost za trest buď převezmou sami bozi, nebo dochází k jakémusi samovolnému, nikým neřiditelnému trestu.

Velmi zvláštní jsou informace vyplývající z díla Gaia Plinia Secunda který uvádí, že drak loví slony přičemž je velmi často zabit. Zrovna tak sloni se pokouší lovit draky. Z představ Plinia vyplývá, že drak je menší než slon.

Ve středověku je motiv zabití draka ještě častější, přičemž středověká Evropa nezná nesmrtelné draky a takový čin je vždy hodnocen kladně.